Reprofit

Cílený laboratorní test provádíme buď v naší laboratoři, nebo v rámci mezilaboratorní spolupráce odesíláme vzorek do jiné laboratoře, včetně specializovaných laboratoří v zahraničí. Další skupina testů vyšetřuje skryté vlohy ke geneticky podmíněným chorobám, které může přenášet na své potomky s určitou pravděpodobností každý.

Chromozomální vyšetření (karyotyp)

Co jsou chromozomy?

Chromozomy jsou bloky genů typického tvaru a počtu uložené v jádrech všech buněk. Člověk má 23 párů chromozomů, tedy celkem 46 chromozomů. Jeden člen páru pochází od matky, druhý od otce. Zralé pohlavní buňky – vajíčka a spermie – mají poloviční počet chromozomů, neboť ke spárování dojde při početí.

Podle velikosti a charakteristických pruhů můžeme chromozomy seřadit do souboru – karyotypu. Žena má dva pohlavní chromozomy X, muž má jeden pohlavní chromozom X a jeden pohlavní chromozom Y. Normální ženský karyotyp se zapisuje 46,XX, normální mužský karyotyp 46,XY.

Chromozomální vady (aberace) Chromozomální aberace jsou odchylky v počtu nebo tvaru chromozomů a obvykle znamenají pro nositele nebo jeho potomky riziko závažných změn genetické výbavy postihující řadu orgánů. V současnosti neexistuje ani účinná prevence, ani cílená léčba chromozomálních vad a životní prognóza postižených je často nepříznivá.

Poruchy počtu chromozomů (aneuploidie)

Trizomie nastává v případě, že při početí vznikne nikoli chromozomální pár, ale „trio“; znamená, že postižený jedinec má v každé buňce každého orgánu 47, a nikoli 46 chromozomů; většinou vzniká náhodně při dozrávání vajíček nebo spermií; riziko vzniku trizomie stoupá s věkem matky; trizomie nejčastěji postihuje chromozomy číslo: 21 – Downův syndrom, 18 – Edwardsův syndrom, 13 – Patauův syndrom a dále pohlavní chromozomy X a Y.

Poruchy tvaru chromozomů postihují pouze části chromozomů. Může se jednat o ztrátu(delece) genetické informace nebo přebytek (duplikace) genetické informace.

Chromozomální aberace mohou být zděděny od matky (maternální), od otce (paternální), nebo mohou být nově vzniklé (de novo). Aneuploidie většinou vzniká náhodně a její riziko stoupá s věkem matky. Zatímco některá aneuploidní embrya se mohou vyvíjet až do porodu dítěte (např. Downův syndrom), většina těhotenství aneuploidních embryí končí spontánním potratem.

Některé chromozomální aberace nemusí vždy znamenat změnu genetické výbavy buňky – aberace je balancovaná a její nositel je většinou zdráv. Je však riziko, že nositel bude mít nebalancovanou část svých pohlavních buněk (žena vajíček, muž spermií) a to se pak může projevovat eplodností nebo opakovaným potrácením. Z tohoto důvodu je vyšetření karyotypu obou partnerů základním prekoncepčním genetickým vyšetřením.
Jaká jsou opatření při nálezu chromozomální aberace u budoucích rodičů?

Při významném riziku chromozomální vady pro budoucí dítě a/nebo riziku neúspěchu těhotenství doporučujeme asistované početí (IVF) a výběr chromozomálně balancovaných zárodků vhodných pro přenos do dělohy (preimplantační diagnostika).

Trombofilní mutace

Trombofilie

Trombofilie je sklon ke zvýšené srážlivosti krve, který je ovlivněn jednak vrozenými dispozicemi a jednak zevními vlivy (např. pohybovým režimem, hmotností, věkem, kouřením, úrazem, léky). Lidé s vyšší srážlivostí krve jsou více ohroženi krevními sraženinami (tromby), které mohou vést k částečnému nebo úplnému uzavření cév –nejčastěji hluboko uložených žil dolních končetin (hluboká žilní trombóza). Část sraženiny se může uvolnit, putovat žilním řečištěm a po průchodu srdcem uzavřít některou z plicních cév – vznikne plicní embolie. Trombóza placenty může ohrozit průběh těhotenství.

Zevním podnětem ke tvorbě krevních sraženin může být hormonální antikoncepce, hormonální léčba neplodnosti nebo období těhotenství, proto patří vyšetření vrozené dědičné složky trombofilie k základnímu prekoncepčnímu genetickému vyšetření. Výsledky vyšetření ovlivňují léčbu poruch plodnosti a péči o těhotné. Znalost vrozené dispozice ke srážení krve může pomoci nejen v reprodukčním období života, ale i při operacích, dlouhodobém znehybnění nebo
léčbě chronických onemocnění.

Vyšetřujeme dvě významné změny – trombofilní mutace genů F5 a F2, které ovlivňují složení a funkci dvou bílkovin (faktoru V a faktoru II), jež se významně podílí na procesu srážení krve:
– Leidenská mutace (FV Leiden) genu pro srážlivý faktor V – mutace na pozici číslo 1691 v genu F5 vede k záměně aminokyseliny argininu za glutamin na 506. pozici (R506Q) této bílkoviny.
– Mutace genu pro srážlivý faktor II (F II protrombin) – mutace na pozici číslo 20210 genu F2. Nález mutace znamená zvýšenou vrozenou dispozici ke srážení krve, a je nutné zavést určitá preventivní opatření. V české populaci je 5–10 % nositelů mutace FV Leiden a 1–2 % nositelů mutace FII protrombin.

Jak se trombofilie dědí?

Trombofilní mutace se přenášejí z generace na generaci. Rozeznáváme:

– heterozygoty: jedinec, který mutaci zdědil pouze od jednoho z rodičů; jeho játra produkují směs normálního a změněného srážlivého faktoru, má zvýšené riziko rozvoje trombózy,
– homozygoty: jedinec, který stejnou mutaci zdědil od obou rodičů; jeho játra produkují jen aktivnější srážlivý faktor s výraznějším efektem, proto má velmi vysoké riziko rozvoje trombózy.

Jedná se o autozomálně dominantní dědičnost, heterozygot (nositel jedné mutace) má 50% riziko, že předá mutaci svým dětem bez rozdílu jejich pohlaví, homozygot předá mutaci svým dětem vždy.

Jaké je riziko rozvoje trombózy?

Přítomnost vrozené trombofilní mutace představuje 3–5 krát vyšší riziko rozvoje hluboké žilní trombózy oproti běžné populaci, což ovšem neznamená, že každý jejich nositel bude postižen trombózou. K jejímu rozvoji většinou dojde až spolupůsobením dalších získaných trombofilních faktorů:
– věk nad 45 let,
– obezita, kouření, alkohol,
– ateroskleróza a jiná kardiovaskulární onemocnění,
– břišní a ortopedické operace,
– úrazy a dlouhodobé znehybnění,
– užívání hormonální antikoncepce nebo léčba pohlavními hormony (u homozygota trombofilní mutace jsou kontraindikovány),
– těhotenství a šestinedělí,
– onkologická onemocnění a jejich léčba,
– ztráta nebo nedostatečný příjem tekutin (dehydratace),
– autoimunitní choroby (například protilátky proti fosfolipidům),
– přítomnost mutací dalších genů asociovaných se srážlivostí krve.

Pokud se setká více trombofilních faktorů, může dojít k trombóze u kohokoli, ale u jedinců s vrozenou trombofilií stačí k vyvolání trombózy už menší zevní ovlivnění.

Jaká je prevence proti rozvoji trombózy?

Klíčovým prvkem pro prevenci a minimalizaci problémů spojených se vznikem trombózy je znalost genetických dispozic. Na základě těchto informací se může přizpůsobit životospráva a životní styl – dostatek pohybu, příjem vhodných tekutin, dodržování zásad racionální výživy, udržování optimální tělesné hmotnosti, nekuřáctví. Díky těmto základním opatřením lze výrazně snížit riziko onemocnění.

Současně se zajišťuje hematologické sledování, ev. terapie v rizikových situacích – například v těhotenství. Při nutnosti lékařských zákroků je třeba vždy informovat ošetřujícího lékaře o sklonu ke zvýšenému srážení krve!

Cystická fibróza

Cystická fibróza je závažné a nevyléčitelné dědičné onemocnění způsobené mutacemi v genu CFTR , který řídí činnost tzv. chloridového kanálu v membráně buněk. Nemoc postihuje řadu orgánů, především dýchací, trávicí a reprodukční systém. V plicích nemocného se tvoří hustý hlen, v němž se usídlují bakterie, což vede k opakovaným infekcím dýchacích cest a trvalému poškození plic. Pacienti mají také často problémy s výživou, neboť slinivka břišní netvoří správně trávicí enzymy, a tak i přes vysoce kalorickou stravu neprospívají a nepřibírají na váze. Muži jsou neplodní, nemají přítomny spermie (azoospermie) z důvodu vrozené nepřítomnosti chámovodů (vasdeferens).

Jak se cystická fibróza dědí?

CF je autozomálně recesivně dědičné onemocnění, což znamená, že pro rozvoj onemocnění je nutná přítomnost dvou mutací u pacienta – jedna mutace zděděná od matky, druhá od otce. Rodiče nemocného jsou tedy zdravými nositeli mutace (vlohy pro onemocnění) a mají 25% pravděpodobnost narození dítěte s cystickou fibrózou. V české populaci je každý 26. člověk nositelem mutace CFTR genu!

Co je genetické vyšetření CF?

Cílem genetického vyšetření je u vyšetřovaného pacienta potvrdit, nebo vyloučit mutace CFTR genu. Do dnešní doby je známo asi 1800 jeho mutací, z toho nejčastější je mutace F508del. Námi prováděný test detekuje 50 mutací CFTR genu běžně se vyskytujících v evropské populaci, jejich nepřítomnost snižuje riziko nosičství mutace CFTR genu na 1:400. V případě prokázané mutace se v rámci prevence CF v rodině doporučuje molekulárně genetické vyšetření širokého příbuzenstva.

Jaká je prevence cystické fibrózy?

Cystická fibróza je v současné době nevyléčitelná nemoc, jejíž důsledky se dají pouze mírnit včasnou diagnostikou. Jedinou prevencí před narozením takto postiženého dítěte je u rodičů s rizikem CF využití metod asistované reprodukce s preimplantační diagnostikou (PGD), kdy jsou vybrána pro přenos do dělohy jen geneticky zdravá embrya. Pokud žena otěhotní přirozenou cestou, může podstoupit prenatální diagnostiku (genetické vyšetření plodu v graviditě) a při prokázání postižení plodu lze těhotenství z genetické indikace ukončit.

Test otcovství (paternita)

Test otcovství

Důkaz (nebo prokázání) otcovství se provádí vyšetřením krve nebo jiných biologických vzorků. Metodami používanými v kriminalistice se porovnávají genové znaky uložené v DNA matky, domnělého otce a potomka.

Otcovství
– je prokazováno s pravděpodobností více než 99, 9 %
– je vylučováno se 100% jistotou.

Na klinice REPROFIT nabízíme následující testování otcovství

Test otcovství po dohodě matky a domnělého otce:
– výsledky nelze použít pro právní úkony!

Neinvazivní test otcovství po dohodě od 11. týdne těhotenství:
– vyšetřuje se pouze krev matky a domnělého otce,
– vyšetření lze provést jen u jednočetných těhotenství.